Tanec není jen obyčejným sportem....je to sport propojený s uměním. A to je asi ten hlavní důvod, proč jsem se do něj před sedmi lety zamilovala, vyzkoušela ho a od té doby je mou hlavní životní náplní. Bohužel asi i drogou. Pokud začnete tančit a jak se říka "opravdu vás to chytne" není už cesty zpět. Kromě toho že považuji tanec za sport i umění, je to pro mne i určitý životní styl. Téměř každý den trávím svůj volný čas na trénincích a spolu se svým tanečním partnerem pak o víkendech objíždíme Českou republiku , kde reprezentujeme taneční klub Maestro na tanečních soutěžích.
Svět soutěžního tance ja krásný, plný lesku a elegance. Ovšem všemu, co je krásné, obvykle předchází něco náročného. V mém případě veliká dřina,v mnohdy i zklamání a slzy...obzvláště tehdy, jde-li o změnu tanečního partnera. Za svou teneční kariéru jsem vystřídala šest tanečníků a loučení bylo vždy smutné...ovšem po smutném konci přišel vždy nový začátek, který mne posunul dál. Takto jsem se dostala až tam, kde jsem nyní, tedy do třídy A. Je to nejvyšší státní třída, ovšem mé ambice jsou dleko větší. Ráda bych získala mezinárodní třídu a účastnila se i soutěží i mimo Českou republiku. Nicméně i přesto mám již na kontě účast na mezinárosní soutěži Prague Open v pražské Lucerně. To prozatím považuji za svůj největší úspěch a také za jeden z nejsilnějších tanečních zážitků.
Možná z toho co říkám, vyplývá, že tanec je obrovská dřina. Ano, je tomu skutečně tak. Ale nasmíme zapomenout na to, že je to především zábava. Tanec by nás měl bavit a díky němu bychom se měli cítit sebevědomě, uvolněně a příjemě:-)